Vážení čtenáři, podařilo se mi po pečlivém promýšlení vybrat a zakoupit soutěžní kai-wan. Losování proběhne začátkem příštího roku dle pravidel, která můžete najít zde. Jedná se o porcelánový ručně malovaný kai-wan vyrobený v Číně. Všem soutěžícím přeji hodně štěstí.
Léta v Šanghaji bývají dusivá a propocená, a my se proto rozhodli na pár dní skrýt před vedrem do vyšších nadmořských poloh. Vybrali jsme si nedaleké hory Lu, kam se v parných měsících jezdíval do své vily zchladit i Mao Ce-tung. Protože na cestě do hor Lu leží město Ťing-te-čen (Jingdezhen) , které je synonymem pro čínský porcelán a kam jsem se vždy chtěl podívat, tak jsme nejdříve zamířili tam.
Ťing-te-čen je malé spící město v provincii Ťiang-si (Jiangxi). Ze Šanghaje vypravují pouze jeden let týdně (alespoň tehdy tomu tak bylo), takže jsme byli ušetřeni složitého vybírání, jak a kdy poletíme. Let byl krátký a klidný a my po poledni přistáli v Ťing-te-čenu. Tamní miniaturní letiště se dvěma odletovými branami by stěží dokázalo pojmout větší provoz. Městečkem protéká napůl vyschlá řeka Čchang, která se vlévá do nedalekého jezera Pcho-jang a podle které se dříve město jmenovalo Čchang-nan (Changnan). Nábřežím řeky Čchang vede zanedbaná promenáda a koncentruje se zde několik venkovních stánků s jídlem. Právě, když jsme chtěli přejít most přes řeku, abychom se dostali k našemu hotelu, zastihl nás odpolední přívalový děšť a my se museli na půl hodiny skrýt pod arkádami zpola opuštěného obchodního domu. Místo k večeři jsme zvolili pod širým nebem na břehu řeky. Jídlo bylo ostré a lidé milí.
Druhý den jsme se vydali prozkoumat město. Podařilo se nám najít asi jedinou kavárnu s pekárnou v Ťing-te-čenu, kde jsme si dali rychlou snídani, a potom se podívali do muzea porcelánu a do parku věnovanému historii a výrobě keramiky, kde jsou k vidění tradiční manufaktury, keramické pece, řemeslníci a mnoho dalšího. Těsně před odjezdem do hor Lu jsme ještě navštívili obrovské tržiště s porcelánem a keramikou nedaleko nádraží.
Oblast kolem Ťing-te-čenu je bohatá na kaolín, který je potřebný pro výrobu keramiky. V nedalekých horách Kao-ling, podle kterých tato surovina zřejmě dostala název, se nachází naleziště velmi čistého kaolínu, ze kterého lze vyrábět ten nejkvalitnější porcelán. Výrobu keramiky v Ťing-te-čenu lze datovat už do období vlády dynastie Chan ve třetím století před naším letopočtem, kdy zde lidé vyráběli modrou glazurovanou keramiku. Za vlády dynastie Ťin se místní hrnčíř Čao Kchaj významně zasadil o zkvalitnění výroby porcelánu a vysloužil si tím titul „Mistr výroby porcelánu“. Zboží z Čchang-nanu se začalo brzy prodávat do celé Číny. V roce 583 si zde poslední císař dynastie Čchen, Čchen Šu-pao, nechal vyrobit porcelánový sloup pro svou rezidenci (možná proto byl posledním císařem dynastie). Za dynastije Suej si zde císař Jang dal pro změnu vyrobit sochy slona a lva pro svůj palác.
Za dynaste Tchang proslula po Číně keramika z dílen Tchao. Tato keramika byla pálená ve vysokém žáru a známá svou průsvitností. Říkalo se jí „umělý nefrit“ a dostala se až k císařskému dvoru. A dostala se také do rukou zazobaných arabských obchodníků v Kantonu, kteří tuto keramiku velmi cenili a představili ji světu. V desátém století během období Pěti dynastií se v Čchang-nanu jako první začal vyrábět čistě bílý porcelán. V padesátých letech minulého století byly objeveny pozůstatky několika hrnčířských pecí z tohoto období, které dokazují, že se tehdy vyráběl zejména bílý a šedozelený porcelán (celadon).
Za severních Sungů působilo v Čchang-nanu pět významných hrnčířských škol: Žu, Kuan, Ťün, Ting a Ke. V té době se po celé zemi proslavila namodralá keramika z Čchang-nanu. V roce 1004 zde císař Čeng-cung objednal porcelán pro celý císařský dvůr. Protože se zrovna psala éra Ťing-te (Jingde), tak si nechal na dno nádobí vyrazit „vyrobeno v éře Ťing-te“. Město se nechalo přejmenovat na Ťing-te-čen a vydobylo si věhlas výrobou porcelánu pro císařský palác. Protože se na severu hodně válčilo a začlo jít do tuhého, tak si dynastie Sung přesunula hlavní město ze severu na jih. Díky tomu se na jih také přesunulo mnoho řemeslníků. Přísun talentovaných hrnčířů do Ťing-te-čenu přinesl další rozmach ve výrobě porcelánu a namodralý porcelán si začal získávat svět. Pro Ťing-te-čen začalo období velkého rozmachu a stalo se „Městem porcelánu“.
Za vlády mongolské dynastie Jüan přinesli pro změnu hrnčíři z provincie Che-pei do Ťing-te-čenu nové technologie a zavedli výrobu malovaného modrobílého porcelánu. Porcelán se maloval pod glazuru. Jüanové zde založili císařskou porcelánku a v roce 1278 tzv. Porcelánový úřad Fuliang. K ještě většímu rozmachu ve výrobě porcelánu došlo v Ťing-te-čenu za vlády dynastie Ming. Za Mingů byl porcelán na vrcholu co do kvality, designu, množství i rozmanitosti. Mingové zde certifikovali dalších dvacet oficiálních dílen s právem vyrábět porcelán exkluzivně pro císařský dvůr. V roce 1433 dvůr zadal zakázku na celkem 443 500 kusů porcelánového nádobí. Aby to v Ťing-te-čenu vůbec zvládli, byly certifikovány další dílny na celkový počet 58. V Ťing-te-čenu se objevil tenkostěnný porcelán a také imitace porcelánu jiných dílen. Na sklonku dynastie Ming došlo k válkám a s úpadkem dynastie upadla i výroba porcelánu. Za vlády poslední dynastie Čching došlo opět k rozmachu, a to zejména v érách Kchang-si, Jung-čeng a Čchien-lung. Porcelán z těchto ér je populární dodnes a je často napodobován. Jeden jezuitský mnich z Francie uvedl, že zde bylo na 3000 hrnčířských dílen. Čchingský porcelán byl zdobnější než kdy dřív a barvy byly ještě sytější. Porcelán z Ťing-te-čenu se stal známým po celém světě. Po pádu císařství byl zrušen Porcelánový úřad, došlo k revolucím, světovým a občanským válkám, Velkému skoku vpřed, Velké klturní revoluci a výroba porcelánu v Ťing-te-čenu zanikla. Po období útlumu, obnovy a sériové velkovýroby, zažívá v posledních letech kvalitní autorská keramika v Ťing-te-čenu opět rozmach.
Co všechno vůbec přispělo k vysoké kvalitě porcelánu z Ťing-te-čenu? Jsou to hlavně kvalitní suroviny, zruční řemeslníci a císařské investice. Porcelán se vyrábí ze dvou základních surovin: kaolín a pegmatit. Naleziště obou surovin se v okolí Ťing-te-čenu vyskytují a to ve velmi dobré kvalitě. Různým poměrem těchto složek lze docílit různých typů keramiky. Směs těchto dvou nerostů je vypalována na 1250 – 1330 stupňů Celsia. Zruční řemeslníci hromadně přišli po pádu dynastie Severní Sung, kdy došlo k přesunu hlavního města na jih. Hrnčíři ze severních hrnčířských škol Žu, Ťün a Ting přinesli s sebou své umění a znalosti. Bylo zavedeno jasné rozdělení práce, kdy se na celém procesu od hlíny až po hotový výrobek podílelo 72 lidí. Žáci ctili své mistry a pilně se učili. Mezi jednotlivými dílnami panovala zdravá konkurence, která byla motorem pro vývoj nových postupů a technologií. V neposlední řadě se na rozvoji výroby porcelánu podílely císařské investice, které do Ťing-te-čenu proudily přes Porcelánový úřad a císařské dílny. Peníze přinášel také export porcelánu do zahraničí.
Výše vidíte kai-wan (gaiwan) a dva šálky, které mám pro slavnostnější příležitosti. Ťingtečenský porcelán se vyznačuje tenkými stěnami, lehkostí a znělým cinknutím, které uslyšíte, když nádobím o sebe ťuknete. Toto cinknutí je jeden ze způsobů, jak se kvalitní porcelán rozeznává. Jedná se o ručně malovaný porcelán z autorské dílny v Ťing-te-čenu. Autorkou kai-wanu je Ťin Hung-sia. Kai-wan má obsah 180 ml a cena byla zhruba 5000 korun. Cena šálků byla asi 700 korun za kus a jejich obsah je 100 ml.
Zde vidíte neautorský, levný porcelán pro každou příležitost, který jsem koupil na trhu v Ťing-te-čenu. Je lehoučký a stěny jsou tenké, ale technika zdobení a zpracování je podprůměrná. Malovaný je jednoduše a pouze na vnitřní straně. Zespodu nenaleznete žádnou pečeť výrobce, ani podpis autora. Cenu si již nepamatuji, hodně jsem smlouval.
Zde je bílý ťingtečenský porcelán, který mám pro běžné, každodenní pití čaje. Obsah šálku je 40 ml, pořizovací cena kolem 60 korun, kai-wan má obsah 120 ml a stál mě kolem 200 korun. Jedná se o čistě bílý, jednoduchý, ale kvalitní porcelán.
Výše vidíte další ukázky nádherného ručně malovaného čajového nádobí z hlavního města porcelánu, Ťing-te-čenu. Ceny těchto kusů se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců korun. Jedná se o krásné a řemeslně velmi kvalitně zpracované sběratelské nádobí.
A jaké nádobí používáte k pití čaje vy? Neváhejte nám poslat fotky nebo napsat email na milan(zavináč)10000salku.cz. Pokud to stihnete před publikováním dalšího příspěvku, budete zařazeni do soutěže o ručně dělaný kai-wan (gaiwan). Můžete nás sledovat i na Instagramu, kde ohlašujeme nové články s předstihem.